Dačicko

2019-10-30 dario

Horopisně patří Dačicko do Českomoravské vrchoviny. Částečně sem zasahují její podcelky Javořická, Křemešnická a Křižanovská vrchovina a Jevišovická pahorkatina. Leží zde i nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny, 836 m vysoký vrch Javořice. Nejvýznamějším vodním tokem je Moravská Dyje. Podnebí je drsné, ale zdravé a často bývá tato oblast nazývána Moravskou Sibiří. Spolu s Jemnicí a Slavonicemi tvoří výrazný trojúhelník v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny v bezprostřední blízkosti státních hranic s Rakouskem.

Dačice

2019-10-30 dario

Dačice připomínají až na sklonku 12. století (1183), kdy tu byl vystavěn kostel. Poloha Dačic při brodu přes řeku Dyji byla výhodná, takže se osada stala hospodářským střediskem celého okolí. Původně tvořily Dačice spolu s blízkými osadami zvláštní statek, ale bez tvrze. Útočištěm obyvatelstva v době nebezpečí byl opevněný kostel na vršku nad původní osadou. Někdy v prvé polovině 14. století byl dačický statek připojen k hradu Bílkovu. Když byl Bílkov pobořen, nebylo za něj nejprve potřebí náhrady, neboť majitelé panství Krajířové z Krajku drželi blízký hrad Landštejn na trojmezí Čech, Moravy a Rakous. Krajířové z Krajku se přistěhovali v druhé polovině 14. století z Krajiny (Kraňsko) do Čech, kde získali hrad Landštejn a Novou Bystřici. Účastnili se horlivě válek proti husitům, v Čechách zdomácněli a později náleželi k předním stoupencům krále Jiřího z Poděbrad. Stav jejich držav dobře známe z převodu panství v r. 1487, kdy Volfgang z Krajku postoupil svým synům Lipoldovi a Jindřichovi hrady Cornštejn a Frejštejn, Jiříkovi a Kumátovi Landštejn a Bílkov a sám si ponechal zboží dačické a novobystřické. Dačická větev byla známá svou přízní k jednotě bratrské. Vymřela po meči Oldřichem Krajířem 18. července 1600, kdy paní Kateřina z Krajku prodává záhy Dačice v roce 1610 panu Vilému Dubskému z Třebomyslic za 106 000 zlatých. Následně se Dačice dostávají do držení nejvyššího maršálka Českého království Lva Buriana Berky z Dubé. Za třicetileté války město velmi utrpělo. Po jejím skončení zůstalo ve městě kolem 100 obyvatel. Sotva se město zotavilo z ran válečných, dostavil se roku 1860 mor a v roce 1890 velký požár, kterému padlo za oběť 80 domů. Tento a další požáry, které v průběhu staletí následovali, zničili vesměs renesanční a barokní tvář města, vyjímkou jsou jen některé domy na náměstí. Po dlouholetých sporech o dačické panství mezi rodem Berků s Furstenbergů se v roce1728 stává majitelem Jindřich Karel z Otsteinu, c.k. rada a velvyslanec v Petrohradě. Za doby osteinské žilo město poměrně klidným životem, až napoleonské války se citelně dotkly města. Dačice naposley mění svou vrchnost v roce 1809, to když panství dědí člen německé říšské šlechty Bedřich Karel z Dalbergu. Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě. V polovině 19. století se výrazně mění postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, ktrý zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi. Sídlem okresního úřadu zůstali s vyjímkou let válečných 1940 - 1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratili sídlo okresu a ocitly se spolu s dalšími moravskými městy a obcemi v Čechách.

Telč

2019-10-30 dario

Tradice spojuje založení Telče s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem v roce 1099. Na paměť svého úspěchu prý Otto založil kapli, později kostel a osadu. Listiny, zmiňující se o Telči z let 1180 aj., považují dnes historici za falza, a tak první skutečně spolehlivá zpráva je až z roku 1335, kdy tu je založen zeměpanský dvorec a strážní věž s kostelíkem, sídlo královského správce. V jeho podhradí zřejmě existovala osada zvaná Stará Telč. Po roce 1354 se tu vystavěl hrad, kostel, soustava vodního opevnění a rozsáhlé tržiště s gotickými domy. Za husitských válek v roce 1423 Telč dobil a vypálil, s vyjímkou hradu, husita Jan Hvězda z Vícemilic. Největšího rozkvětu město zažilo za Zachariáše z Hradce, který dal přestavět hrad a doplnil ho o zámek, městské domy se přestavěli na renesanční, postavil se vodovod aj. V roce 1645 město obsadili a vyrabovali Švédové. Po válce sílily protireformační tlaky. Františka z Meggau přivádí do města jezuity a dává pro ně vystavět kolej a kostel Jména Ježíš. Jezuité zakládají latinské gymnázium, lékárnu a meteorologickou stanici. Středověkou Telč tvořil jen zámek, kostel, velké náměstí a jediná ulice. V 19. století začíná pomalu hospodářský rozmach, byla založena továrna na sukna, která zaměstnávala až 600 lidí. V roce 1898 je postavena železnice z Kostelce u Jihlavy do Telče, a později do Dačic, Slavonic až do rakouského Schwarzenau.

Jemnice

2019-10-30 dario

Město Jemnice, bylo původně hornickou osadou u hradu. Vzniklo jako pevnost na místě pohraničního hradu z přelomu 11. a 12. století. Jemnice byla sídlem "jamníků" vybírající rudu z jam. První písemná zmínka je v Kuřimské kronice z roku 1226. Přemysl Otakar I. dal roku 1227 příkaz obehnat Jemnici hradbami na obranu proti plenění této části Moravy. Až do husitských válek se zde těžilo stříbro. V roce 1458 obsadil město Jiří z Poděbrad a roku 1468 byla Jemnice zpustošena za tažení Matyáše Korvína. Počátkem 17. století byl hrad přestavěn na dvoupatrový, čtyřkřídlý zámek s pravoúhlým dvorem. V letech 1842 - 1945 vlastnili zámek Pallaviciniové. Ve městě se zachovaly hradby ze 14. - 16. století, jedna bašta a dvě brány. Zámek dostal posledními přestavbami barokní podobu. Kostel sv. Jakuba Staršího, patrona horníků, má válcovou věž, připomínající rotundu z 12. století. Kostel sv. Víta je pozůstatkem zbořeného františkánského kláštera z let 1455 - 1560.

Slavonice

2019-10-30 dario

První písemná zpráva pochází z roku 1260. Podle názvu byli původní obyvatelé asi slované. Roku 1277 byly Slavonice povýšeny na město. Strategicky výhodná poloha vedla roku 1278 k příkazu Přemysla Otakara II. opevnit město. Půdorys města z tohoto období se s drobnými změnami zachoval dodnes. Roku 1423 obléhalo Slavonice husitské vojsko, ale město nedobylo. V 16. století prožívalo město svůj zlatý věk, těžilo se stříbro, rozvíjely se řemesla, zakládaly se rybníky. Ferdinand Habsburský zde zřídil jednu z prvních poštovních stanic v Čechách a na Moravě. Roku 1645 město obsadily Švédové. Za Marie Terezie roku 1750 byla přeložena poštovní cesta z Vídně do Prahy přes Znojmo, což znamenalo hospodářskou stagnaci a tím i zachování renesanční podoby města. Slavonice je příhraniční městečko na hranicích s Rakouskem, s asi třemi tisíci obyvateli. Renesanční náměstí je zapsáno do seznamu nemovitých kulturních památek.

Studená

2019-10-30 dario

Počátky osidlování studené krajiny pod Javořicí se kladou do 13. století. První písemná zpráva o Studené je z roku 1365, kdy náležela pánům z Hradce. V 16. století se uvádí jako městečko. Ještě v 17. století vykonávala Studená hrdelní pravomoc. V 19. a 20. století se zde začal rozvíjet potravinářský průmysl, byl zde založen pivovar a známá Satrapova továrna na masné konzervy a uzeniny. Kostel sv. Prokopa, původně gotický (presbytář s charakteristickou klenbou), stavební úpravy provedeny po požárech roku 1750 a 1855. Kamenná křtitelnice pochází z roku 1647. Nejstarší část budovy pivovaru pochází z 18. století. Zajímavá je především klenutá pozdně barokní sladovna. Vedle pivovaru se nalézá budova bývalého renesančního zámku, který byl postaven na místě tvrze. Jeho původní vzhled porušilo několik přestaveb, zejména v 17. a 18. století. Tehdy sloužil kratochvílím držitelů telčského panství. Na náměstí je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730. Ve Studené se narodila spisovatelka Vlasta Javořická, vlastním jménem Zezulková. Její pseudonym je odvozen od názvu nedalekého kopce Javořice. Studená je vyhledávaným místem nejen v létě, ale i v zimě, neboť zdejší okolí mívá příznivé sněhové podmínky